Když jsem téměř před měsícem odlétal do jižní Ameriky na tuto legendární soutěž, jen matně jsem si představoval, co že mne tam asi čeká. Skutečnost předčila i mé nejdivočejší sny. Za těch 17 dní jsem prakticky neměl čas vydechnout. Každý den obrovská dávka kilometrů totální divočinou, rozvášněnými fanoušky, bloudění v písečných polích, několikaterý přejezd vysokých And, zdolávání nekonečných planin v Patagonii. Spánek v průměru čtyři hodiny denně v sousedství pichlavých kaktusů a divokých psů, teplého jídla minimum, vypití nespočetného množství plechovek redbulů které mě drželi na nohou. Prostě dobrodružství jak se patří.



Ač nejsem moc dobrý pisálek tak bych rád v několika deníčcích zde popsal tuto nádhernou cestu, která je myslím snem každého chlapa.Chci zde také popsat svůj obdiv k závodníkům, kteří se rozhodli podsoupit tento nebezpečný maraton. Zatím se mi to v hlavě motá všechno dohromady a bude chvíli trvat než vyprchají emoce a budu schopen něco rozumného napsat.



Omlouvám se, že jsem fotogalerie nenahodil dříve, přímo z míst bojů, ale byl problém alspoň jednou denně sehnat signál na mobilní telefon, natož se kloudně připojit k internetu. Velmi důkladně jsem také prověřil své fotonářadí od Canonu a musím říci, že obstálo na jedničku, takže pokud bude čas tak napíšu své zkušenosti s focením při této extrémní akci.